Další den v práci, stejný podnik, neměnná kancelář, oblíbená židle, známé tváře kolegů, ale něco je přeci jinak. Nový informační systém. Pro některé nepřítel číslo jedna, pro jiné vítaná pomoc. Pojďme si zkusit neformálně projít vztah mezi ERP a uživatelem.

Dlouholetý kamarád si pořídil psa. Krásného, bojového psa. Před jeho nákupem mi u piva říkal, že se na něj těší. Těší se, jak bude chodit na procházky, pes bude volně pobíhat okolo a on bude vstřebávat krásy okolní krajiny. Výhodu také viděl v tom, že pokud bude v práci, bude mu hlídat byt. V jeho očích jsem viděl neskrývané nadšení. Snažil jsem se mu vysvětlit, že je potřeba se psem pracovat, cvičit a že jej čekají i strasti. Mávl rukou. „To bude v pohodě, jsem připraven, vím o tom.“

IT euro

Dlouho jsme se neviděli, a tak při dalším pivku jsme diskutovali o kde čem. A dostali jsme se i k pejskovi. Prvním zklamáním bylo, že štěně už mělo jméno. No a jak už to tak bývá, dětem se nelíbilo.

„Víš, není to tak, jak jsem si představoval. Musím dříve vstávat, vše ničí. Roste. Manželka se bojí. A děti, když jim naznačil, že není příliš mazlící typ, o něj ztratily zájem. Zůstalo to na mně. Když jsem ho pustil, utekl mi. Když mu řeknu, ať to nedělá, stejně to udělá… To byly časy, když jsme byli sami, teď abychom všechno přizpůsobovali jemu. Ach jo. Připadám si jako jeho sluha.“

Zkrátím to – zkusili jsme to probrat a udělali závěry. Je třeba se mu více věnovat, cepovat jej, chodit na cvičák. Učit sebe, jak s ním pracovat, učit jeho, co a jak dělat a jak se chovat. Samo to nepůjde. Naopak. Čím dříve začne, tím dříve se dostaví výsledky.

Po nějaké době jsme se opět potkali. Šel sám. Písknul, pes přiběhl a sedl. Je nadšený, konečně se mu vrací ta píle, kterou odvedl. Děti si na jméno už také zvykly, dokonce slyší i na jejich zdrobnělinu a naučily se respektovat, že není až takový mazlík. Ale běhají s ním, házejí aport. Na protějším chodníku šel jiný pes, takový ten klasický ratlík. Štěkal, šílel. Vše jsem sledoval, kamarád přísným hlasem zavelel: „Zůstaň, nesmíš!“ A bylo to. Ukázal mu, kdo je tady pánem…

No a s ERP systémem je to podobně. Ano, obsahuje řídicí nástroje, automatizované objekty, umí se rozhodnout. Ale to ten pes také, má svoji hlavu, mozek, instinkty. A přeci ho naučím to, co chci. A pokud ne, vím jak na něj, znám ho. Systém se rozhoduje dle definovaných pravidel. Pravidla v ideálním případě nastavím já nebo po dohodě administrátor. Aby vše fungovalo, jak má, je nutné si uvědomit, že pokud nebudou přesná a kvalitní data na vstupu (cvičák, tón hlasu, gesto), nebude požadovaná kvalita bohužel ani na výstupu (poslušnost).

„Ale on to systém neohlásil. Jak já to mám vědět? To není moje vina, to systém špatně provedl. Za ty peníze to musí umět sám. Takhle jsem to dříve nedělal.“ Hlas lidu, slova z praxe. A je to přesně téma, o které mi jde. Nejde o poučování, ale námět k zamyšlení. Kdo je sluha a kdo pán. Skutečně bych chtěl, aby systém prováděl vše automaticky? Aby se rozhodoval ne dle pravidel, ale dle „vlastního“ úsudku, respektive algoritmu? Aby si dělal, co chce a kdy chce, a já občas vytiskl report a ani jsem jej nekontroloval a rovnou by se poslal tam, kam má? Promiňte, ale já ne. Nechtěl bych to. Chci, abych já jako uživatel byl pánem.

Definoval bych dva podstatné pojmy: „systém to vyžaduje“ a „systém to provede“. Vždyť ten pes také vyžaduje vodu, granule a další potřeby, tak i systém vyžaduje vyplnit povinná pole, změnit stav a tak dále. A pes to také provede, buď sám, nebo na můj příkaz. Systém to provede pouze na můj příkaz (automatizovaná úloha nebo workflow je také můj příkaz).

Vyplnil jsem tedy formulář nákupní objednávky a jeho povinná a potřebná pole, zadal jsem je s daty, která požaduji a chci. Vím, co dělám. Přijal jsem nákupní objednávku, ale bez kontroly. Nevím, co dělám. Co na tom, že objednávka je v dolarech a já ji přijal v korunách a v jiném množství, než bylo fyzicky dodáno. Co na tom, že nesprávná cena ovlivnila cenu výrobku a plánování bere v úvahu stav na skladě, který ale fyzicky ve skladu není. Odklikal jsem to, mám splněno (ranní venčení). A vůbec já tenhle systém ani nechtěl (jméno štěněte). A nebudu na sobě pracovat ve vztahu k systému a je mi úplně jedno, jak se systém chová ke mně. A chyba roste a protéká dál a dál, vedení se diví, výsledky se nedostavují, je binec.

Pracujme tedy na tom, aby data odpovídala realitě. Aby každý provedený krok byl odůvodněný a zkontrolovaný. Aby výsledkem byl kvalitní výstup. Abych byl pro ERP pánem.

 

Martin Hlaváček, senior konzultant