AI není jen technologie, ale změna způsobu řízení firmy

Už to musí znít jako klišé, ale výrobní podniky opravdu zažívají velmi složité období. V posledních letech prošel český průmysl pandemií a energetickou krizí, k tomu stále trvá geopolitická nejistota a hrozba zásadního narušení dodavatelských řetězců a obchodních vztahů. Změnila tato zkušenost podle vás postoj výrobních firem k digitalizaci?

Investují do modernizace řízení více strategicky, nebo převládají spíše projekty reagující na akutní problémy a zaměřené na bezprostřední úspory? Zkušenost posledních let postoj firem k digitalizaci opravdu změnila. Část firem začíná investovat strategičtěji, protože si uvědomuje, že dlouhodobě bez digitalizace neobstojí – a to nejen kvůli krizím, ale i kvůli strukturálním problémům, jako je nedostatek pracovních sil nebo rostoucí regulatorní nároky. Druhá část je naopak opatrnější a řeší spíše krátkodobé úspory
a akutní provozní problémy.

Velkým trendem je také konsolidace trhu. Vznikají skupiny firem, které sdílejí administrativní zátěž, vidět je to například na oddělení IT nebo nákupu.

Díky tomu snižují náklady a mají silnější vyjednávací pozici vůči dodavatelům i zákazníkům. U našich zákazníků to vidíme například u skupin jako BR Group, Sanborn
nebo Otavské strojírny. Tam, kde je kapitál, dochází k dalším akvizicím.

Zároveň ale platí, že firmy jsou dnes opatrnější než dříve. Část z nich investice odkládá, i když ví, že takový přístup není dlouhodobě udržitelný. Problémy se navíc prohlubují u podniků, které je neřešily systematicky už v minulosti a každá další krize na ně dopadá výrazně silněji. Do toho přichází rostoucí administrativní a legislativní zátěž. Zatímco stát může tyto nároky řešit navyšováním kapacit, průmyslové firmy takovou možnost nemají. O to větší tlak je pak na efektivitu procesů a digitalizaci.

Celkově vnímám posun směrem ke strategičtějšímu uvažování, ale zároveň i větší opatrnost. Rozdíl mezi firmami, které digitalizaci aktivně využívají jako nástroj řízení, a těmi, které ji odkládají, se postupně prohlubuje.

Typickým zákazníkem ITeuro je středně velká výrobní firma. Co u takových firem bývá hlavní motivací pustit se do projektů, na kterých se podílíte?

Hlavní motivace se v posledních letech dost proměnila. Firmy dnes často naráží na limity toho, na čem vyrostly – typicky vlastní systémy z 90. let. Ty často spravují lidé, kteří firmu zakládali nebo u ní byli od začátku, a teď postupně odcházejí. Firmy si uvědomují, že ztrácejí know–how a že takový systém není dlouhodobě udržitelný.

Druhá silná motivace je růst a s ním spojená potřeba řídit firmu systematicky. Firmy přecházejí od řízení „v Excelu a v hlavách lidí“ k procesnímu řízení. Často navíc fungují ve skupinách nebo mají více závodů, takže potřebují sjednotit řízení napříč lokalitami a mít data na jednom místě, tzv. multi-site řešení.

Velké téma je také logistika. Dlouho byla ve výrobních firmách spíš na okraji zájmu, ale dnes se ukazuje, že právě ve skladech leží velké peníze. Překvapivě stále narážíme na firmy, které nevyužívají ani základní nástroje jako čárové kódy a řeší stav zásob fyzickou kontrolou. Firmy se proto čím dál víc zaměřují na řízení skladů jako samostatnou disciplínu. V praxi to znamená nasazení specializovaných nástrojů, které pomáhají dostat do logistiky řád, zrychlit operace a snížit chybovost. My na tento trend reagujeme novými produkty InduStream WMS a InduStream VNA, které pomáhají firmám reálně využít potenciál skladových operací.

A v neposlední řadě je to tlak na efektivitu. Rostoucí náklady, nedostatek lidí a nejisté prostředí nutí firmy hledat úspory a zvyšovat výkon. Digitalizace už není „nice to have“, ale nutnost, jak firmu dlouhodobě udržet konkurenceschopnou.

Když jsme spolu hovořili posledně, uvedl jste, že modernizace informačního systému je příležitostí přehodnotit způsob práce. To je myslím správný přístup, ale daří se ho realizovat v praxi? Není to právě neochota změnit zavedené postupy, co v některých firmách brání digitalizaci?

Ano, tohle je v praxi jedno z největších témat. Firmy obecně chápou, že modernizace systému není jen technologický projekt, ale příležitost změnit způsob řízení a práce. Realita je ale taková, že naráží na přirozený odpor ke změně. Ten má několik rovin – od obav z nových technologií přes nedůvěru, jestli projekt přinese očekávaný přínos, až po strach z nákladů.

Velkou roli hraje i generační proměna. Do rozhodovacích rolí se postupně dostávají lidé, kteří jsou na technologie zvyklí z osobního života a mají k nim přirozeně jiný vztah. Zároveň ale odcházejí lidé s dlouholetou zkušeností, která je pro firmy velmi cenná. Nic ale není černobílé – každá generace přináší něco jiného a klíčové je tyto pohledy propojit.

Ukazuje se také, že vztah k technologiím se přenáší z osobního života do práce. Pokud má člověk s technologiemi dobrou zkušenost a důvěřuje jim, je mnohem otevřenější změnám i ve firmě. Naopak tam, kde je přístup spíše rezervovaný, se digitalizace prosazuje výrazně hůř.

Troufnete si říct, kolik firem je ochotno změnit zažité procesy, a kolik očekává,
že software vyřeší organizační problémy za ně? Kolik implementací skutečně změní fungování firmy a kolik jen digitalizuje chaos?

Dříve to bylo poměrně jednoznačné – velká část firem očekávala, že nový systém vyřeší jejich problémy sám o sobě. Dnes se to ale postupně mění. Neřekl bych, že jsme už na ideálním stavu, ale poměr se začíná obracet. Firmy jsou zkušenější a víc si uvědomují, že ERP není řešení, ale nástroj. A že klíčové je, jak mají nastavené procesy a kdo a jak daný nástroj používá.

Velkou roli v tom sehráli i samotní implementátoři. Za poslední roky výrazně změnili přístup – mnohem víc vysvětlují, co implementace skutečně obnáší, a otevřeně pojmenovávají i věci, které se ne vždy poslouchají dobře. Vidíme to nejen u našich zákazníků, ale i obecně v oboru. Stejné závěry zaznívají od nezávislých konzultantů, na konferencích i v odborné diskusi. Firmy si čím dál víc uvědomují, že digitalizace chaos nevyřeší – jen ho zrychlí.

Kde podle vás dělají výrobní firmy v přístupu k digitalizaci největší chybu? Stává se, že zákazníkovi jeho původní záměr modernizace systému rozmluvíte, případně doporučíte koncepčně jiné řešení?

Nejčastější chyba je, že firmy podceňují základy. Chtějí řešit nové technologie, včetně AI, ale přitom nemají pořádek v datech ani jasně nastavené procesy. Pak vzniká „slepenec“ různých nástrojů, který sice může krátkodobě fungovat, ale dlouhodobě firmu brzdí. Jakmile má technologie – a zvlášť AI – něco řídit nebo automatizovat, potřebuje kvalitní data a dobře definované procesy. Bez toho nemá na čem stavět.

Druhá častá chyba je snaha změnit všechno najednou. Úspěšnější firmy jdou opačnou cestou – začnou menšími kroky, ověří si přínos a na tom staví dál. Jakmile vidí konkrétní výsledky, roste důvěra i chuť pokračovat.

Stává se, že zákazníkovi původní záměr upravujeme nebo mu ho rozmluvíme. Typicky ve chvíli, kdy by nová technologie jen „obalila“ nefunkční procesy. V takovém případě dává větší smysl nejdřív věci narovnat a teprve potom digitalizovat. Jinak firma jen digitalizuje problémy, místo aby je řešila.

Často slýchám, že modernizaci systémů ve výrobních podnicích komplikuje nedostupnost kvalitních dat. Setkáváte se s tímto problémem? Je větší problém zajistit data, jejich kvalitu, nebo spíše schopnost managementu data skutečně
využít při rozhodování?

S tím se setkáváme velmi často, ale není to jen o dostupnosti dat. Zásadní je kombinace tří věcí: data, procesy a přístup managementu. Pokud firma nemá dobře nastavené procesy, nikdy nebude mít kvalitní data. A pokud management netlačí na pořádek a konzistenci, data se dlouhodobě rozpadnou.

Zároveň je důležité, jak firmy kvalitu dat vnímají. Setkáváme se s tím, že si někdo „vyčistí“ jednu oblast, typicky třeba nákup, a má pocit, že má vyřešeno. Ve skutečnosti ale kvalita dat stojí na provázanosti napříč firmou. Lepší je mít 70 % kvalitních dat v celém podniku než 100 % v jedné části a zbytek nechat stranou.

Co se týče využití dat managementem, tam vidíme spíš pozitivní posun. Firmy si čím dál víc uvědomují, že bez kvalitních dat nemohou dobře řídit. Management tak často není brzda, ale naopak hybatel změny – právě on vytváří tlak na to, aby data i procesy dávaly smysl a byly použitelné pro rozhodování.

Přečtěte si celý rozhovor s Robertem Fárkem, ředitelem společnosti(formát PDF) publikovaný v magazínu IT Systems 04/2026.

O autorovi

Robert Fárek

ředitel společnosti